Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejběžnějším způsobem hry je využít všech tří povolených dotyků s míčem:

  • První dotyk je obranný, je potřeba jakýmkoli způsobem zachytit míč odehraný soupeřem a udržet ho ve hře. K tomu se nejčastěji používá úder nazývaný bagr, kdy se míč odehraje spodem, přičemž hráč má obě ruce spojené a míče se dotýká plochou předloktí.
  • Druhý dotyk nejčastěji hraje tzv. nahrávač, v rekreačním volejbale často přední střední hráč, jinak hráč specializovaný na tuto herní činnost. Cílem úderu je příprava na útočný úder. Nejčastěji se proto hraje vrchním odbitím, kdy se míče dotknou současně obě ruce mírně pokrčenými prsty.
  • Třetí úder je útočný, kdy nejčastěji jeden z krajních předních hráčů využije přesnou přihrávku ke smeči, silnému úderu nataženou paží, provedenému ve výskoku v blízkosti sítě.

Bránící se mužstvo obvykle využívá bloky, kdy buď dva nebo všichni tři přední hráči vedle sebe současně vyskočí s nataženýma rukama, čímž se soupeři snaží zabránit v přenesení míče přes síť.

Samozřejmě ne každá rozehra vypadá přesně takto, velice důležitou součástí taktiky ve volejbalu je moment překvapení, takže někdy nahrávač pouze předstírá nahrávku, čímž od sebe odpoutá blokující hráče, načež překvapivým úderem (ulitím) pošle míč těsně za síť.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mam jednu otazku

(dada, 2. 6. 2009 18:14)

ake su zony a posty vo voleybale??